Předposlední srpnový týden hostila Ma-Ma rodinná mlékárna Úhořilka třetí akci projektu Poznej svého farmáře. Její majitelka Marie Brodinová nám v rozhovoru prozradila, jak se z kamenolomu dostala do kravína a proč by chtěla, aby se k nim na farmu projekt co nejdříve vrátil.
Kdy a jak jste začali hospodařit?
Začínali jsme v roce 1991. K tomu jestli hospodařit nebo ne, nás vedlo dlouhé rozhodování. Ani manžel ani já jsme v zemědělství nedělali. Bylo to pro nás hrozně těžké, měli jsme poměrně dobrou práci.
Co jste dělali?
Manžel byl vedoucí projektant v rozvodných závodech a projektoval vysokonapěťové sítě. Já jsem byla na obchodním oddělení v kamenoprůmyslu jako vyšší dodavatelka. Postavila jsem například sekundární část lomu nedaleko Litoměřic. Od projektu přes zajištění výrobců, natření, elektřiny, zprovoznění, smluv. Tím jsem skončila a začali jsme hospodařit.
Proč jste se rozhodli pro takovou změnu?
Protože já odsud pocházím a přišla doba, kdy jsme si říkali, že buď se o svůj majetek postaráme, nebo o něj přijdeme. Proto jsme začali. Rozhodli jsme se, že tady na Vysočině postavíme, jak se říká kožený pytel nebo brambor. Měli jsme 25 hektarů a vybudovali jsme kravín na 90 kusů skotu. Tím, že jsme nebyli postižení zemědělskou minulostí, začali jsme něco nového. Byla to teprve druhá roštová stáj, která se stavěla v České republice.
A jak vypadá vaše farma dnes?
Teď máme 100 hektarů a budeme farmu předávat našim mladým.
Takže jste si vychovali následovníky.
Ano. Dcera tady zůstala, vdala se a máme šikovného zetě. My už budeme s manželem končit a předáme jim to. Stáj máme stejnou, ještě jsme ale přistavěli silážní box a hnojnou plochu, abychom měli všechno tak, jak má být. Dobytka máme stále stejně, asi 90 kusů. Z toho je 45 krav. Máme i vlastní odchov. K tomu jsme postavili mlékárnu. Zaměstnaná je tam hlavně dcera, je to její parketa.
Ministerstvo zemědělství rozjelo projekt „Poznej svého farmáře“. Vaše farma byla jedna z pěti, která se této akce zúčastnila. Jak jste se o projektu vlastně dozvěděli?
Přišel mi mail, že se tento projekt uskuteční. Protože to měl být někdo, kdo vyrábí vlastní produkty, hned jsem na to reagovala. Říkala jsem si, že to jsme přesně my a okamžitě jsem poslala dopis na ministerstvo.
Proč jste se rozhodla přihlásit?
Považovala jsem to za dobrou akci pro zviditelnění a propagaci naší činnosti a našich mléčných výrobků.
Byla příprava hodně náročná?
Pro nás byla, protože jsme to chtěli mít dokonalé. Všechno jsme uklidili, vymetli, natřeli, vybílili kravín, odmušili. Týden jsme na tom pracovali. Pak dorazili lidé z firmy, která to měla organizovat. Ti se mi moc líbili. Přijeli, podívali se, řekli, co a jak a všechno si naplánovali. Nastoupili v pátek odpoledne ve dvě hodiny, ještě jsme probrali plán a do večera vše postavili. Akce začínala dopoledne v deset hodin, ráno v osm doladili poslední drobnosti a v 10 hodin to v pohodě vypuklo.
Jak se vám líbil celý průběh?
Moc. Přišlo asi 800 lidí, takže jsme byli moc spokojení. Mělo to velkou propagaci a taky pomohlo, že bylo hezké počasí. Byl tu kouzelník, kapela, krásné stánky s regionálními produkty a zájem projevili také farmáři z okolí.
Úklid po takové akci jste zvládli?
Perfektně. Program skončil ve tři, organizátoři hned začali a v šest hodin měli hotovo. Všechno sbalené, uklizené, odpadky posbírané. My jsme nemuseli dělat vůbec nic.
Takže ani nebylo poznat, co se ten den všechno u vás dělo.
Přesně tak.
Projevil se projekt „Poznej svého farmáře“ na vztahu okolí k vaší farmě, jezdí lidé častěji? Ano. Potom sem chodili, že tu byli právě na této akci.
Takže to propagaci pomohlo, jak jste si předtím slibovala.
Jednoznačně pomohlo. Kdybychom byli u města, jako třeba u Havlíčkova Brodu nebo Jihlavy, bylo by to ještě lepší. My jsme ale poměrně daleko. Určitě je tu ale víc zákazníků, kteří se přihlásili, že tu byli v rámci projektu a že jim naše výrobky chutnaly a začali sem jezdit.
Kdyby to šlo, přihlásili byste se znovu?
Ano, chtěli bychom to absolvovat znovu. Spousta lidí říká, že to bylo u nás strašně pěkné a ptá se, jestli to zopakujeme.
